·         Sociální opora je přímo úměrná intenzitě rozvití příznaků psychického zničení. Tudíž lidé mající silnou sociální oporu ve svém životě, mají nejméně těchto příznaků.
·         Několik funkcí sociální podpory mohou jedince nejen chránit před upadnutím do emocionálního chaosu, ale i vyvést z tohoto stavu, když se již do něj dostali.

 
1)      Naslouchání
Mluvit umí každý, ovšem naslouchat už málo kdo. Není snadné pozorně sledovat to, co druhý člověk říká, snažit s emu porozumět a pochopit, co nám chce říci. Snadnější je dávat rady, naučení, případně druhé soudit, pomlouvat, kritizovat, odsuzovat, každý člověk potřebuje svou vrbu. Postěžovat si někomu na něco, co nikomu jinému říci nemůže.
2)      Potřeba sociálního zrcadla
Člověk dělá i říká v životě mnoho. A potřebuje někoho, kdo by mu (obrazně řečeno) nastavil sociální zrcadlo, které nám řádí, co děláme dobře a co už méně. Lidé potřebují hodnocení, zpětnou vazbu. 

3)      Uznání
Lidé nadšeným pro práci, kteří se něčemu věnují, se stává, že klesají na mysli. Mají před sebou velké ideály a plány, ale přitom vidí za sebou nebo před sebou jen malé činy. Často očekávají více a jsou zklamaní. Potřebují někoho, kdo by je upozorňoval na hodnotu toho, co již vykonali, na cenu toho, čeho se jim již podařilo dosáhnout.

4)      Povzbuzování
Povzbuzování potřebují hlavně lidé nemocní. Dále pak ti, jejichž trpělivost je zkoušena na nejvyšší míru.  Kdo chvíli stojí opodál, pak ztrácí bezpečí, stagnuje, ustrnuje jeho psychický růst.
5)      Soucítění, empatie
Člověk potřebuje druhého člověka ve chvílích, kdy mu není dobře, aby s ním nesl jeho bol a žal. Potřebuje člověka, aby se s ním mohl rozdělit o svou radost, aby s ním emocionálně sdílel dobré i zlé. Je dobré, když s takovéto emocionální opory a empatie, emocionálního sdílení dostane člověku hned v mládí, v rodině, v kruhu přátel a spolupracovníků.