Dřevěné altány, které zdobí zámecké zahrady, mohou budit dojem, že jde o jeden z prvků vyjádření blahobytu a luxusu, který ve své době symbolizoval lidskou nadřazenost vůči některým skupinám obyvatel. Altány si totiž pořizovala pouze šlechta, která na to měla dostatek prostředků, a ty pochopitelně nezískávala tvrdou a namáhavou prací, ale odvodem desátek od svých poddaných. Altán se však postupem času zabydlil i v zahradách obyčejných lidí a patřil k oblíbeným rekreačním stavbám i za socialismu.

Pro výstavbu altánů a altánků neexistuje žádný striktní předpis, který by exaktně deklaroval jejich vzhled. Mohou být vysoké i přízemní, mohou mít půdorys ve tvaru čtverce, obdélníka, ale i n-úhelníka, mohou být zhotovené se zástěnami i bez nich a mohou mít různorodou střešní krytinu. Mohou se stavět podle již zavedených projektů, ale není problém na vyžádání klienta vytvořit stavbu jedinečného vzezření, kterou nikde jinde nenajdete.

Zábava v altánu je více osobní

Jednou z velmi pozitivních vlastností altánů je docela nenápadný jev, který bychom si však měli dobře zapamatovat – altán dokáže stmelovat kolektiv, upevňovat přátelství a působit více na lidské city. Čím je člověk citlivější, tím lépe naslouchá své intuici, a tím pádem se také lépe rozhoduje ve svém životě. Málokdy jej něco zaskočí, a obvykle dokáže predikovat řadu jevů v předstihu a podle toho se zařídit. Zřejmě proto také altány sloužily již v minulosti pro osobní meditace a rozhodovací procesy, jak vést další život, co podniknout a čemu se naopak vyhnout.

Ostatně, můžete si to vyzkoušet sami na sobě. Zajeďte se někdy podívat do zámecké zahrady v Českém Krumlově a setrvejte alespoň půl hodiny pod stříškou tamního zahradního altánku. A pak běžte posedět do potemnělé restaurace, kde je „hlava na hlavě“. Zatímco v altánu vás budou napadat spíše tvořivé myšlenky a různá vylepšení na mnoho svých životních témat, v hospodě se budete cítit, jako uzavření v plechovém sudu.